Výlet na Otavu

Výlet se Sokolem Troja na Otavu

Vedoucí: Haf (ubytování - Štěpán)

Termín: 29.4.-1.5.2006

Osoby a obsazení

Voda: Haf, Mlž, Píďa, Aleš, Štěpán, Víťa, Stenly, Mary, Jana H., Eva H., Marek, sobota – David Krofta, neděle - Karel Boukal

Kola: Evička, Láďa, Miluška, Martin H

Doprava: Hafuša a osmimístný sporák (označení červeného trandítka jezdícího na plyn ale s rozervaným výfukem, něco co už z dálky uslyšíte)

Ubytování: Rejštejn – luxusní penziónek s vlastní společenskou hned vedle hospody

1. den - sobota

Sraz v 7,30hod v loděnici v Troji, nálada veselá, vypadá to, že vše máme a všichni se dostavili včas. Tak již kolem 8,15hod odjíždíme směr Šumava, počasí zatažené a je docela zima.

První zastávka je u potoka, který je cestou, bohužel tento veletok nemá vodu a tak další zastavení je Spůlka. Sice to taky nevypadá na vodnatku, ale nasedáme na 12,7km dlouhou plavbu. Říčka je to opravdu uzoučká s množstvím stromů a nízkých jezů přes cestu, hodně kamenitá určitě by to chtělo o pár čísel vody víc, často přenášíme kmeny. Vzniká tu i pár vtipných scének, kupříkladu když se Víťa snaží prorvat Hafa i s lodí skulinou pod kmenem velikou jen tak pro Hafova loď. Na Hafa, už ale místo nezbývá :-). Vystupujeme kousek od Vimperku šťastný, že už nás nebudou tak šíleně bolet nohy a nebude nám zima. Převlíkáme se loučíme se s Davidem, který s námi na tuto „lahůdku“ vyjel a jedeme se ubytovat do luxusního penziónku (bývalé mateřské školky, který zajistil Štěpán), cestou se zastavujeme na jídlo v domácké kuchyni penzionu....

V Rejštejně už nás čeká Láďa s Miluškou a hospoda je plná pořadatelů ČPV Otava – plzeňáků, kteří mají všichni narozeniny a podle toho taky vypadají. V noci pak dorazil Martin s kolem a jsme kompletní.

2. den - neděle

Ráno sluníčko a krásně, připojuje se k nám Karel Boukal s Lenkou. Vodáci vyjíždějí směr Německo, cyklisté směr Kašperk. Vodácká výprava s loďmi na vleku trochu poprudila ochranáře, kteří hlídali okolo Křemelné a pokračovala směrem na Železnou rudu. Následovala legrácka na hranicích díky našim skvělým zákonodárcům. Štěpán má ještě starou občanku, která sice neplatí na překročení hranic od 1.1.2006, ale od 1.5.2006 už na ní opět cestovat může. Tak vzniká heslo dne: „Víte jak se množí voli? No přece volením.“

Zastavujeme kousek za přechodem na parkovišti za benzínovou pumpou a chystáme se na říčku Schwarzer Regen – Černá Řezná. Následuje převlékání a skládání lodí. Tedy lodě složíme všechny, až na jednu, chudák Mlž si totiž zapomněl v penziónku klíče od řetězu kterým přivázal loď k přívěsu. Takhle nešťastného vodáka, už jste dlouho neviděli. Blízká čerpací stanice má naštěstí ve svém majetku rozbrusku a tak je za chvilku problém vyřešen a my nasedáme. Svážíme auto k Regenhűtte po včerejší zkušenosti zkusíme nejprve pouze 6km.

Hned od nasednutí začínají kontinuální kaskádky vše tak do ww III s nádhernou krajinou okolo, občas nějaké padlé stromy, přitéká spousta menších a větších přítoků takže dole je říčka už dvojnásobná. Mlž se projevuje jako správný záchranář a tahá spolu se Stenlim Janu a pak ještě Štěpána, kteří uvízli na padlém stromě. Většina se na vysedání rozhodne dát ještě jeden úsek dalších 5 km až před městečko Zwiesel. Od Regenhűtte je to taková rychle tekoucí a neustále sílící ww II až u železničního mostu zakončená exklusivní 200m kaskádkou. Pořád svítí sluníčko.

 
 

 
 

Většina z nás je už uspokojena, ale když už jsme v Německu kluci se chystají ještě na Rothbach. Dle popisu – podle vody ww IV – ww VI. Na vodu jde Mlž, Haf, Aleš a Karel, nasedají na první cca 3 km dlouhý úsek za městečkem Bodenmais my přejíždíme na první možný výlez u městečka Böbrach. Přijeli prý je málo vody, ale všichni říkali, že je tam dost spadlých stromů a na začátku hezká ww IV kaskádka. No, ale když líčili jak se něco přeskakovalo tak, že najeli na o půl metru vyšší bublinu díky který přeskočili zával z jedný strany stromů z druhý kamenů a jak některý stromy byli v cestě jako česla, neznělo to tak pohodově. Každopádně za této vody to prý opravdu byla WW IV, ale za vyšší by se náročnost velmi rychle zvyšovala.

Rozhodli se, že dají ještě další úsek cca 3-4km až k soutoku s Regenem. Dle popisu už opravdu hezký ww IV úsek skoro za každé vody na závěr s ohromnými vlnami. Když kluci vylézali přišel se nějaký němec zeptat jestli cestou neviděli člověka, že už od včera hledají kamaráda který to taky jel :-( nejpíš sám.

Cyklisté si taky „pěkně“ zajezdili Majka s Evičkou přijeli ze 34km dlouhé projížďky nadšené, Láďa bohužel zničil ořech takže šel již v poledne chytat ryby a Martin s Miluškou, kteří se od Majky s Evičkou odpojili na delší projížďku směr Kvilda zachraňoval úplně promrzlé Láďa měli najeto 37km, vrátili se o 4-5hodin déle a 3 hodiny nosili kola v 1 metru sněhem. Kolem 9hodiny jsme již byli všichni. Následovala večeře v Rejštejně a decentní večírek a hurá do postýlky.

3. den - pondělí

Ráno jsme se probudili do slunečného počasí a po vystěhování se vrhli směr Otava, měla pěknou vodu 100cm a první sjezd jsme jeli bez jediného vodáka no prostě nádhera. Cyklisti se nechali vyvést ke Křemelné a dali opravdu dlouhý sjezd zpět do Rejštejna. Mezitím se stíhá ještě jednou sjezd Otavy a kolem 13hod vyjíždíme do Prahy.

Mé díky organizátorům a řidičům, byl to velmi vydařený víkend :-)

Ještě něco o Řezné z internetu:

Řeka Schwarzer Regen (Černá Řezná) pramení u Železné Rudy v České republice, protéká Bavorskou Železnou Rudou, Zwieselem, Regenem a Viechtachem a stéká se přímo pod vyrovnávací elektrárnou Pulling s řekou Weißer Regen (Bílá Řezná) v řeku Regen (Řezná).Ta nakonec ústí u Řezna do Dunaje. Řeka Černá Řezná patří dodnes se svými tmavými lesními cestičkami, úzkými údolími a přehradami k nejkrásnějším řekám Bavorského lesa.